Well why aren't you skinny then?

26. prosince 2013 v 19:36 | Chloé
Dříve, než jsem se stala součástí toho kolotoče, jsem anorexii zavrhovala a nechápala. Myslela jsem, že ty holky prostě nejedí a to je celé. Neuvědomovala jsem si to utrpení všeho odříkávání, tu sebenenávist a všechny ty pocity a prázdnotu. Nedokázala jsem si představit, kolik nenávisti samy k sobě musí ten člověk nést, aby zvracel nebo používal jiné prostředky k vyprazdňování. Nechápala jsem to, ani jsem se o to nepokoušela a jednoduše jsem si řekla, že ty holky ( vyjímečně kluci) nejsou normální a že jsou blbý. Nevěděla jsem, čím si procházejí a že to není to tak jednoduché, že si člověk jen řekne, že nebude jíst. Chutě z minuty na minutu nezmizí a pud sebezáchovy taky ne. Ano, na začátku je to snažší, ale čím déle se pokoušíme, tím se to sává težší a těžší... Přesto všechno pochybuji, že s tím jde přestat. Nedokážu si představit, že bych s tím vůbec někdy dokázala skončit a zbavit se těch myšlenek, které se mi pomalu, ale jistě objevily časem v hlavě a nejsou ochotné odejít. Ani to nechci. Ani bych se nechtěla vyléčit. Ten strach, ten šílený strach z toho, že dokonce života zůstanu na váze, jakou mám teď (49 kg při 165 cm...ano nechutné, co si budem nalhávat, vždycky zhubnu a pak se vyhoupne váha nahoru i z toho nejzdravějšího pokrmu) se nedá překonat. Neumím si to představit. Přijde mi to snad jako fobie z tloušťky nebo váhy, kterou nepovažuju za dostatečně nízkou... A nejhorší na tom všem je, že bych se té své posedlosti nedokázala vzdát ani kvůli rodině.. kvůli nikomu. Prostě bych s tím nadobro nedokázala skončit kvůli nikomu, leda sobě a to se nestane. Tak proč si to tak komplikuju? Proč vůbec jím, když vím, že honění za mou vysněnou váhou nikdy neustane a ta touha po vychrtlosti také ne? Proč si házím, a vlastně hodně z nás, klacky pod nohy a ničíme si tak svůj vlastní sen? Anorexie není jenom o hubenosti.. Je to i o tom mít pocit, že se dokážu překonat, dokážu dojít do svého cíle a nezastaví mě ani vlastná nebezpečí.. Je to i jen další, akorát pomalejší způsob sebevraždy... Doufám, že si uvědomujete, že kdo to dotáhne do konce možná umře? Takže se tu podporujeme v něčem, co nás může zabít? Tyhle řádky píšu s naprostým klidem a nepříjde mi na tom ani nic šokujícího. Myslím, že si to uvnitř uvědomujeme všechny, jen se to bojíme říct nahlas nebo si to doopravdy v hlavě připustit... Každá z nás jen může doufat, že se dokáže zastavit včas.. K tomu mám ale ještě dlouhou cestu, ale těším se, až tam budu...


Ten obrázek kompletně vystihuje, jak to doopravdy je..

Vaše Chloé
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 thinjill thinjill | E-mail | Web | 29. prosince 2013 v 13:24 | Reagovat

Opatrně s takovýma myšlenkama... To už je hodně extrémní, neblbni a nezahazuj svůj život kvůli kravině... Zlato, já mám 170cm, což je o pouhých pět cm víc jak ty a mám 60kg, sice to jsou celkem i nějaké svaly, ale přesto, nejsem tlustá, sice mám trochu na některých particíh víc tuku než se mi líbí, ale to v lednu kvalitní stravou pravidelnou a cvičením mohu shodit a pak už budu krásná zdravá Fitnesska...
y máš 49kg, už tak, kdybys měla 55 byla bys super, ale máš 49, bože vždyt to je suepr, co by za to která jiná dala, já vím že se máme dívat na ty lepší a né na horší, ale fakt kámo, jsi na tom dobře, proč se tyráš takovým myšlením..? na to se vyser, žij normálně, sprváně, zdravě a tím okouzlíš jak sebe tak všechny...! Tohle vee akorát do depresí a do znechucování si vlastního světa a je to úplně škoda... Prosím, promysli to ještě jeslti to má cenu si ten život tím jebat.. :(

2 thinandbigeyes thinandbigeyes | Web | 29. prosince 2013 v 16:48 | Reagovat

49 kg je užasný!!!
Mohu se zeptat na kolikati jsi začínala?
Taky se ted snažím a 49 je můj cíl:(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama