Květen 2014

My past seems to follow me..

31. května 2014 v 12:49 | Chloé |  My diary

Mám teď kritický dny. Opět se mi zdálo, že se všechno obrací k lepšímu když v tom bum...a bylo tu zas něco..něco, na co jsem se tak usilovně snažila zapomenut všemi správnými až hrůznými způsoby. Trvalo týdny, měsíce, než jsem měla pocit, že to nejhorší je za mnou a moje psychika se bude dávat po krůčkách do pořádku (pro mě je pořádek ohledně psychiky pojem, který by nikým jiným za normální schválen být nemohl), ale v jedné jediné sekundě se to všechno rozpadlo. Všechny potlačené pocity a nové zdrcující pocity se vynořily. Málem jsem se pozvracela.

A aby toho nebylo málo, všichni se rozhodli mě sabotovat ve chvíli, kdy jsem co nejvíc potřebovala být ve společnosti pod vlivem alkoholu a šťastně se tvářicích se lidí se smíchem ve tváři..Ale bylo rozhodnuto. Zrušilo se mi to a já mám pocit, že mě nikdo nemá rád. S mámou se hádám a zrovna teď jí nejvíc proklínám a na všechny jsem hnusná, protože mě všichni serou, kromě dvou lídí a s jedním z nich se nemůžu stýkat. Nikdo mě nemá rád a já se jim nedivim.

Jídlo mě štve, váha mě štve (furt se nehejbe), lidi mě štvou, škola mě štve..nejradši bych skočila z okna. Doufám, že se máte líp :).

Nadřazenost

29. května 2014 v 19:25 | Chloé |  My diary
Napadlo mě takové téma. Téma nadřazenosti. Jsem jediná, kdo si připadá jako "něco víc", když se ostatní cpou jídlem a vy odmítnete?
Nebo zvolím něco asi tak milionkrát míň kalorického a zdravého a milionkrát menší porci a oni se tam ládují špagetami bolognese, strouhají si na to sýr, dávají si na to kečup atd... a hází to do sebe, jako by to bylo poslední jídlo jejich života. Začali jíst obrovskou porci později , já dřív spíš dětskou porci a když dojedli, já nebyla ani v půlce.. ok..
Další skvělý příklad je McDonald, tam jsem nic nepozřela aspoň 2 roky, fuj... Oni se cpou Bigmackem, hranolkami, taštičkami.. a já si tam s naprostým klidem sedím se sluchátky v uších, poslouchám, lituju je, pohrdám jimi..Jsem lepší než oni..Jsem něco víc. Aspoň tak se cítím. Nadřazená.
Jinak, psychicky jsem na tom líp :). Myslím teda. Váha na hovno...proč nemužu zhubnout? 48 kg furt a stále. Prostě ta váha stojí a mě to pěkně štve.
Jak se máte vy kočky? A co se děje s Vivien a Aimee? :(

Chci její tělo :(.

I want to feel pain.lol.

2. května 2014 v 17:08 | Chloé |  My diary
Jeden lexaurin, druhej lexaurin, třetí, čtvrtej, pátej...všechno se točí, nemůžu vstát. Věci splývaj dohromady, možná je už čas aby mi třeba rovnou vyrval celý srdce než mi ho trhat po kouskách...
Chci cítit bolest, fyzickou. Už nemůžu. Furt jen piju, beru prášky, píchám se tužkou do rukou lol. Hlavně se ještě lituj sám.

Asi jsem blázen. Mám se fajn..

PS: hubnu, nemám hlad
drogy neberu jestli si to myslíte, jen antidepky a chlast..
ještě že je to tu anonymní









Opět se objevila má temná stránka...muselo to přijít. Přeci jen, chvíli jsem byla doopravdy šťastná .