Mám teď kritický dny. Opět se mi zdálo, že se všechno obrací k lepšímu když v tom bum...a bylo tu zas něco..něco, na co jsem se tak usilovně snažila zapomenut všemi správnými až hrůznými způsoby. Trvalo týdny, měsíce, než jsem měla pocit, že to nejhorší je za mnou a moje psychika se bude dávat po krůčkách do pořádku (pro mě je pořádek ohledně psychiky pojem, který by nikým jiným za normální schválen být nemohl), ale v jedné jediné sekundě se to všechno rozpadlo. Všechny potlačené pocity a nové zdrcující pocity se vynořily. Málem jsem se pozvracela.
A aby toho nebylo málo, všichni se rozhodli mě sabotovat ve chvíli, kdy jsem co nejvíc potřebovala být ve společnosti pod vlivem alkoholu a šťastně se tvářicích se lidí se smíchem ve tváři..Ale bylo rozhodnuto. Zrušilo se mi to a já mám pocit, že mě nikdo nemá rád. S mámou se hádám a zrovna teď jí nejvíc proklínám a na všechny jsem hnusná, protože mě všichni serou, kromě dvou lídí a s jedním z nich se nemůžu stýkat. Nikdo mě nemá rád a já se jim nedivim.
Jídlo mě štve, váha mě štve (furt se nehejbe), lidi mě štvou, škola mě štve..nejradši bych skočila z okna. Doufám, že se máte líp :).
Bude určitě líp, neboj :)